Osudná noc
Osudná
noc...
Sedím tu na měkké židli.Přemýšlím ..Ráda poslouchám tóny chytlavé hudby, ale dnes ,dnes je to jiné.Pouštím si dokola samé smutnější písničky u kterých se člověku chce spíš plakat,spát a má smíšené pocity. Myslím na to jedno mám či ne?Asi nemáte ponětí o čem je řeč .Já snad taky ne?! Je to tak neuvěřitelné ,nemožné a přece reálné. Ale už sem se rozhodla.Bude to tak nejlepší . Pro všechny. Stejně jsem všem ukradená. Holkám asi ne ,ale klukům.. Kdybych na místě vedle nějakého dostala infarkt, vůbec by si toho nevšiml.A kdyby náhodou jo, mávl by jen rukou a šel dál.Nechápu to.Jak se to mohlo takhle stát. Možná někdo zjistí že mě měl rád, až když mu budu chybět navždy. Ale to je asi hloupost .Já a někomu chybět? !! Otevírám icq a všem posílám podobnou zprávu na rozloučenou. Něco v tom smyslu musí to tak být.Měli jste se ,se mnou více bavit dokud to šlo a víc si mě vážit . Ale to už je nyní jedno. Nezlobím se na vás, je mi to jen líto.Zbohem.Vstávám ze židle a pomalým krokem přejdu k oknu. Je podzim a všude poletují malé barevné lístečky různých tvarů a druhů. Je tichá,tmavá noc.Na nebi je zamračeno.Možná bude i pršet,ale to už mě nemusí zajímat. Naposled se projdu po svém pokoji. Pohladím všechny rohy mého starého stolu ,mých věcí ,které jsem tolik milovala.Na sobě mám bílé rozevláté šaty.Dlouhé až k studené podlaze v pokoji.Vracím se k počítači a vypínám všechny programy a mažu soubory co jsem tu měla.A přecházím k oknu.Otevírám ho .Do obličeje mi zafouká chladný ,krutý vítr a rozvlaje mi dlouhé hnědé vlasy.Stoupám na parapet.Vždy sem chtěla aspoň chvíli letět.Aspoň se mi to splní.Po tváři mi stéká teplá slza.St
éká mi po studené tváři a naposled tiše šeptám promiň.Rozpažím ruce jako pták a zavřu uplakané oči.Letím. Před očima vidím své nejlepší přátele a bez ustání šeptám promiň,promiň!Dopadám.Projde mi po celým tělem krutá křečovitá bolest,zatnu zuby a těžce oddychuji. Ležím na vlhkém nevlídně studeném chodníku.Všude okolo mne leží suché listí smáčené mou krví.Já krvácím uvědomuji si.Ležím a okolo mne je kaluž rudé krve a její pach je cítit všude.Nemam sílu se podívat odkud, nemůžu se ani hnout a oddychuji čím dál těžčeji. Bílé šaty už nejsou jen bílé a moje vlasy jsou slepené červenou krví,červenou jako růže kvetoucí na babiččině zahradě.Ano,ty růže už také nikdy nespatřím.Zpodvědomí jako bych cítila jejich krásnou vůni a třpytící se rosu na okvětních listech, ale to není možné. Všude je ticho a klid.Nikde ani živáčka .Nikde nikdo ,jenom pouliční lampa slabým světlem osvětluje tmavou noc.Mám pocit že i když by tady byli miliony lidí které znám nikdo by nehnul ani prstem.Kokám na chodník a před očima mi proběhne celý můj život.Jako ve zrychleném filmu.Začíná mi být chladno a počíná pršet. Cítím malé proudy vody jak na mě dopadají .Z posledních sil máčím prst ve své krvi a píši na chodník SORRY!! Hodím přes nápis vlasy ,aby se nesmyl. Je konec cítím to . V hlavě mi duní jak rozjetý vlak a nevnímám nic než bubnování deště na ulici. Do obličeje mi fouká vítr s deštěm a listy vlhnou pod náporem vody.Voda je mrazivá jako tato noc. Naposled těžce nadechnu a tento výdech je poslední věc kterou ve svém životě udělám .Naposled se loučím se životem.. Je po všem.. Jak jste chtěli….. Bude to tak lepší.. SBOHEM!!
Tato třináctiletá dívka spáchala podle policistů sebevraždu skokem z desetipatrového domu ve kterém bydlela se svojí rodinou dne 12.11. okolo 0:00 hodin. Nalezena byla ovšem až okolo 6 hodiny ranní náhodným chodcem venčícím svého psa.Policisté se sebevraždou tak mladé dívky ještě nesetkali a rodina je šokována. Tuto osudnou noc nebyl kromě ní nikdo doma. Pohřeb by se měl konat 16.11.
