Výraz telepatie 
je odvozen z řeckého slova tele (vzdálené) a pathe (cítění). Tento termín byl poprvé použit francouzským badatelem Fredrickem W. H. Myersem, zakladatelem SPR (společnosti pro psychický výzkum). Počátky zájmů o tento jev můžeme hledat v „mesmerismu“ (Franz Mesmer), kde se říká, že telepatie spadá mezi největší fenomény, pozorované u zmagnetizovaných subjektů, kteří četli myšlenky přenášené nikoliv slovy, ale pouhou myslí.
Brzy další psychologové a psychiatři objevili stejný fenomén u svých pacientů. Sigmund Freud si toho všiml tak často, že se tomuto počal také věnovat. Označil to jako regresivní, prvotní schopnost, kterou jsme ztratili v běhu evoluce, ale stále, za určitých podmínek, máme všichni schopnost ji projevit.
Telepatické jevy bývají nejznamenitější z celé parapsychologie. Podle SPR se telepatie stala prvním fenoménem, který byl studován vědecky. Podstata telepatie tkví v tom, že nějaký stav vědomí, počitek, barvy, zvuk, bolesti, chuti, představy předmětu, kresby, nebo čísla se přenáší přímo z vědomí jednoho člověka do vědomí jiného člověka bez prostřednictví smyslového vnímání.
Milující dvojice projevuje ve svém vztahu více telepatických schopností, než kdokoli jiný. Také mezi členy rodiny je tento jev zcela běžný. Matky cítí, když jsou jejich děti v nebezpečí. Dvojčata jsou často naladěna na stejnou frekvenci a komunikovat mohou jinými způsoby, než které používáme my.
Také někteří domácí mazlíčci vykazují vysoký stupeň psychického vědomí k určitým členům rodiny. Dokážou vycítit nebezpečí a varovat, poznají člověka, který jim chce ublížit a také se podle toho často chovají.
V době válek lze zcela záměrně a systematicky využívat telepatických a telegnostických schopností jasnozřivých vojáků k určování pozic nepřítele a jeho palebné síly. Pomocí psychické energie lze poskytnout sdělovací prostředky mezi ponorkou a pozemními základnami, které se využívaly a využívají dodnes.
Podívejme se na některé pokusy fenoménu telepatie.
Jistý pokus byl proveden v hostinci:
Jistý K. T. byl požádán, zdali by mohl pouhou myšlenkou přivolat do hostince své subjekty v pořadí, jaké oni určí. A aby každý přišel s deštníkem, ač byla sluneční neděle ke čtvrté hodině odpolední. Jako prvního si přáli uvidět subjekta V. Za deset minut se subjekt V. i s deštníkem objevil v restauraci. Další H. a K. přišli taktéž za krátkou chvíli. Pak žádali příchod L. se změnou, aby přinesl koště. Když myšlený rozkaz L. zasáhl, právě večeřel. Nechal jídla, vzal rýžové koště a během dvanácti minut s ním přišel k obveselení přítomných hostů. Na otázku hostí, proč všichni přišli s deštníky, odpověděli, že prší, což ovšem nebyla pravda.
Cicero vypravuje ve svém díle De devinis následující případ:
Dva přátelé se odebrali do Megary, kde si vyhledali každý pro sebe byt. Ve snu vidí jeden z nich prosit druhého o pomoc proti lupičům. Probudil se, nestaral se však o sen a spal dále. Ale sen se opakoval podruhé a potřetí. Konečně se objevil ve snu přítel s roztrhanými šaty a krvácející ranou na prsou. Káral jej, proč nepřišel na pomoc vzdor úpěnlivé prosbě. Ukončil slovy: Ještě před svítáním bude má mrtvola vyvezena z města. Hleď, co ti řeknu: dej vražedníky potrestat a postarej se, aby mi byla prokázána poslední pocta. Po tvrdošíjném opakování mu přítel uvěřil. Opustil lůžko a odebral se k městské bráně. Nalezl tam káru, dal zatknout vozku a pod předměty, jimiž byl vůz naplněn, nalezl opravdu mrtvolu zavražděného. 
