Arktický vlk
Arktický vlk
Domovem vlka arktického jsou rozsáhlé pustiny pokryté sněhem a ledem, vzdálené tisíce kilometrů od nejbližšího stromu. Teplota zde klesá až k - 70 °C, navíc zd
e neustále fouká vítr. Tyto nehostinné oblasti jsou velmi řídce osídleny lidmi, díky čemuž arktický vlk stále ještě obývá 95 % původní oblasti. Proto také není na rozdíl od ostatních poddruhů vlka zařazen mezi ohrožené druhy.
Vlci mohou přežít při extrémně nízkých teplotách hlavně díky své srsti. Na rozdíl od jižněji žijících vlků mají mnohem hustší podsadu, která je před zimou dokonale chrání. Barva srsti je většinou bílá, takže splývá se sněhem a tvoří maskování. Oproti jiným vlkům mají mírně kratší čenich. Jejich hmotnost je často vyšší než 50 kg - větší váha pomáhá lépe udržovat tělesné teplo. Největší však nejsou vlci arktičtí, ale vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Vlk dokáže vyvinout rychlost až 60 km/h. Má okolo 42 zubů. Úspěšnost lovu je jenom pouhých 10%. Mláďata se rodí později než u jiných poddruhů - většinou na konci května. Samice je březí 59-63 dní; v jednom vrhu je 4-6 mláďat.
V oblastech kde žijí arktičtí vlci je jen velmi málo rostlinné potravy, takže zde žije jen málo býložravé zvěře. Aby se zde vlci uživili, musí mít obrovská teritoria o rozloze často větší než 1000 Km2.
Jako kořist vlkům slouží karibu, pižmoni, arktičtí zajíci, lumíci a ptáci.
šiny psů je kratší než čenich vlků. Vlk má odlišnou tvář díky dlouhým chlupům pod ušima, které rostou směrem dolů a ven. Pes má oproti stejně velkému vlku až o 30 % menší hmotnost mozku. Vlk je pouze masožravec, jeho trávicí trakt je tudíž kratší než u psa, který je všežravcem.
